Odůvodnění
Navrhovatel ve svém podáním ze dne 4. 1. 1999, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 5. 1. 1999, tvrdí, že v trestním řízení vedeném proti jeho osobě byla porušena jeho základní práva a svobody.
Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Navrhovatel neuvedl, které jeho základní právo nebo svoboda byly postupem soudu porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), nebylo z něho patrno, čeho se navrhovatel domáhá, ani v něm nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatel 1
I. ÚS 4/99 dovolává (§ 34 odst. 1 cit. zák.). Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 cit. zák), a navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 cit. zák.). Na základě shora uvedených skutečností byl navrhovatel přípisem ze dne 13. 1. 1999 vyzván Ústavním soudem, aby svoje podání uvedl do souladu se zákonnými požadavky a současně mu stanovil lhůtu k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 20 dnů ode dne doručení výzvy navrhovateli. Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě, která marně uplynula dne 8. 2. 1999, nedostatky návrhu neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl. Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 15. února 1999
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu