Usnesení ze dne 20. 3. 2018
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. O., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017 č. j. 30 Cdo 2560/2017-476, o návrhu na vyloučení soudce Tomáše Lichovníka z projednání a rozhodování věci, takto:
Výrok
Soudce Tomáš Lichovník není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 4028/17.
Odůvodnění
1. Stěžovatel podal dne 19. 12. 2017 ústavní stížnost. Řízení o ní se vede pod výše uvedenou spisovou značkou. Ve svém přípisu ze dne 27. 12. 2017 stěžovatel namítl, že soudce I. senátu Ústavního soudu Tomáš Lichovník je podjatý. Podle jeho slov se podílel jako předseda Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou na "odfláklé nedoručené rehabilitaci Rt 615/90 a po doručení napadené ve 21 Nc 26/2012-10 dodnes ignorované." Podle stěžovatele se také měl podílet na usmrcení jeho matky "v odložené ústavní stížnosti III. ÚS 141/93 zase pro absenci nuceného zastupování ve vydírání daní, které zákon neukládá a které soud sice zrušil, ale nenapravil." Soudce Tomáš Lichovník přípisem ze dne 29. 1. 2018 oznámil předsedovi II. senátu, že si stěžovatele nevybavuje, nemá k němu ani žádný vztah a domnívá se, že zde nejsou důvody pro jeho vyloučení. Navrhl proto, aby II. senát rozhodl o jeho případném vyloučení z projednávání a rozhodování věci.
2. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")].
3. Z čl. 36 odst. 1 Listiny plyne právo každého, aby o jeho věci rozhodoval nestranný soudce. Nestrannost soudce je zejména subjektivní (interní) kategorií. Vyjadřuje vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu. Nestranným je soudce tehdy, pokud není jakkoliv podjatý vůči stranám řízení nebo jeho předmětu. Soudce nesmí mít vlastní konkrétně definovatelný zájem na výsledku řízení. Procesní právo na nestranného soudce bude zachováno, pokud daný soudce bude nestranný subjektivně ve vztahu ke stranám řízení (subjektivní test nestrannosti) a také objektivně pro vnějšího pozorovatele (objektivní test nestrannosti; blíže ke kritériím nestrannosti soudce viz zejména rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice proti Francii, stížnost č. 29369/10, § 73-78 a tam uvedené odkazy na další judikaturu).
4. Subjektivní test nestrannosti vychází z vyvratitelné domněnky nestrannosti soudce. Soudce se podle ní pokládá za nestranného, dokud neexistují subjektivní, k jeho osobnosti se vztahující důvody podjatosti. K prokázání nedostatku nestrannosti soudce se přitom vyžaduje přísnější stupeň individualizace a přímé spojitosti osobní předpojatosti soudce vůči jedné ze stran. Je nutné předložit konkrétní a hmatatelné důkazy o podjatosti soudce. Samotné vnímání soudce jako zaujatého dotčeným účastníkem řízení neobstojí. Objektivní test nestrannosti naopak vyžaduje méně přísný stupeň individualizace a přímé spojitosti mezi osobní předpojatostí soudce a jednou ze stran. Unesení důkazního břemene pro stěžovatele je proto méně přísné. Předpojatost soudce nebo legitimní pochybnosti o jeho nestrannosti musí být dostatečné z pohledu běžného a rozumného pozorovatele. Jinými slovy je třeba se ptát, zda by informovaná a rozumná osoba vnímala daného soudce jako nestranného. Platí zde také opačná zásada oproti subjektivnímu testu co do domněnky nestrannosti. Odůvodněná námitka objektivní nestrannosti vytváří vyvratitelnou domněnku o podjatosti soudce, kterou poté musí stát vyvrátit, a prokázat, že existují dostatečné procesní pojistky vylučující jakoukoliv legitimní pochybnost o nestrannosti (blíže viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2395/17 ze dne 5. 9. 2017, bod 10).
5. Stěžovatel ve svém přípisu ze dne 27. 12. 2017 nevznesl tvrzení - a ani je nedoložil jakýmikoliv důkazy - na jejichž základě by Ústavní soud mohl uvažovat o vyvrácení domněnky subjektivní nestrannosti soudce Tomáše Lichovníka. Námitky stěžovatele nejsou ani odůvodněné v takové míře, aby založily domněnku jeho objektivní podjatosti. Pokud by Ústavní soud došel k opačnému závěru, vznikla by navíc vzhledem k počtu ústavních stížností tohoto stěžovatele možnost, že by o nich v budoucnu více soudců Ústavního soudu nemohlo rozhodovat. Na základě výše uvedeného proto II. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že v daném případě neexistuje důvod k vyloučení soudce Tomáše Lichovníka z projednání a rozhodování věci sp. zn. I. ÚS 4028/17.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. března 2018
Ludvík David, v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 10. 4. 2018
Předseda senátu Tomáš Lichovník rozhodl o námitce podjatosti vznesené proti asistentovi J. Š. stěžovatelem F. O., v rámci řízení o ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 4028/17, takto:
Výrok
Asistent J. Š. není vyloučen z provádění úkonů ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 4028/17.
Odůvodnění
Stěžovatel v přípisu ze dne 22. 1. 2018 vznesl vůči osobě asistenta J. Š. námitku podjatosti, jejíž podstata spočívala v tom, že jmenovaný asistent je "posluhovačem komunistického chameleona Rychetského, zodpovědného za perversi práv, prokázané už v zák. č. 150/89 sb.".
Asistent soudce Davida Uhlíře ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že stěžovatele nezná, nemá poměr k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Dále pak asistent uvedl, že není ani posluhovačem komunistických chameleonů. Podle jeho mínění může být důvodem vznesené námitky nesouhlas stěžovatele s jeho procesním postupem ve věci.
Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu účastník řízení může nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítaný soudce je povinen se k odmítnutí vyjádřit. Podle § 38 odst. 2 zákona o Ústavním soudu platí pro vyloučení asistenta soudce ustanovení § 36 a § 37 zákona o Ústavním soudu přiměřeně.
Podle náhledu předsedy I. senátu Ústavního soudu není stěžovatelem vznesená námitka formulovaná způsobem, jež by se zřetelem na poměr asistenta k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům zakládal pochybnost o jeho podjatosti. Tento závěr nelze dovodit ani z vyjádření jmenovaného.
Z výše uvedených důvodů rozhodl předseda I. senátu Ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2018
Tomáš Lichovník předseda senátu
Usnesení ze dne 18. 4. 2018
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti F. O., proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2560/2017-476 ze dne 18. října 2017, spojené s návrhem na rozhodnutí o odškodnění za zrušené stíhání a návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, za účasti Nevyššího soudu, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel do dne rozhodnutí neodstranil vady výše uvedených návrhů (zejména absenci obligatorního advokátního zastoupení), přestože k tomu byl řádně vyzván. K výzvě pouze sdělil, že zastoupen je, aniž by to doložil plnou mocí, o čemž byl také poučen. Lhůta k odstranění vad marně uplynula již dne 19. 2. 2018. Stěžovatel měl nadto možnost vady odstranit i následně, po dobu, kdy Ústavní soud ve věci rozhodoval o jeho námitkách podjatosti (usnesení sp. zn. I. ÚS 4028/17 ze dne 20. 3. 2018 a dne 10. 4. 2018). Nad rámec nezbytného lze uvést, že soudce Rychetský se rozhodování věci neúčastnil, nebylo tak třeba rozhodnout o třetí námitce podjatosti ze strany stěžovatele. Z uvedeného důvodu Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh, jehož vady stěžovatel neodstranil ve lhůtě mu k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2018
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj