ÚS 405/98 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů M. Š., M. Š. a J. Š., všech zastoupených JUDr. P. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 654/97, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelé se svým návrhem domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 654/97, jímž byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 1996, sp. zn. 35 Co 439/95, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 7. 1994, sp. zn. 10 C 102/92, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Navrhovatelé uvedli, že Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, jímž byla zamítnuta žaloba na uzavření dohody o vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Nejvyšší soud ČR však v dovolacím řízení oba uvedené rozsudky zrušil, neboť dle jeho stanoviska byli navrhovatelé, kteří podle jejich tvrzení získali nemovitost na základě řádně uzavřené kupní smlouvy, protiprávně zvýhodněni ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 ve spojení s § 20 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Navrhovatelé napadli rozsudek Nejvyššího soudu ČR proto, že dle jejich názoru dovolací soud v rozporu se svými pravomocemi, 1
I. ÚS 405/98 danými v ustanovení § 16 a násl. zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, přezkoumával v předmětné věci zákonnost právních předpisů - tedy na sebe vztáhl pravomoci, kterými je nadán pouze Ústavní soud. Tímto postupem Nejvyššího soudu údajně došlo k porušení jedné z nejdůležitějších zásad soudního řízení, zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tj. právo každého, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Po posouzení všech uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení, to znamená, že řízení o žalobě na uzavření dohody o vydání nemovitostí dosud nebylo skončeno, v předmětné věci dosud nebylo pravomocně rozhodnuto s konečnou platností. Ústavní stížnost tedy byla podána předčasně, ústavní soud zatím nemá o čem rozhodovat. Není přípustné, aby Ústavní soud vstoupil do dosud neskončeného řízení v době, kdy o nároku navrhovatelů nebylo rozhodnuto a posuzovat, zda nedošlo k porušení ústavních práv navrhovatelů. Z těchto důvodů bude nezbytné, aby navrhovatelé vyčkali rozhodnutí obvodního soudu, nebudou-li s ním spokojeni, podali poté opravný prostředek a teprve následně mohou podat ústavní stížnost.
Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl (§ 43 odst. 1 písm. e) tohoto zákona).
Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 2. listopadu 1998 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu