Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky TERMO ANSTALT, se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Kurucem, advokátem, se sídlem [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Ncp 576/2012-59 ze dne 8. 8. 2012, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předchozí průběh řízení a argumentace stěžovatelky
1. Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí a navrhla jeho zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Přitom odkázala na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka je žalobkyní v civilněprávním sporu, ve kterém požaduje zaplacení částky 547 349 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Žalobu podala u Městského soudu v Praze.
3. Žalovaná namítla věcnou nepříslušnost Městského soudu v Praze a věc byla postoupena k rozhodnutí vrchnímu soudu.
4. Vrchní soud napadeným usnesením rozhodl, že k projednání věci jsou podle § 9 odst. 1 občanského soudního řádu v prvním stupni příslušné okresní soudy a nařídil věc postoupit Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Rozhodnutí odůvodnil následovně: "Vrchní soud v Praze při rozhodování o věcné příslušnosti vychází z obsahu žaloby, v níž se zahraniční právnická osoba domáhá po žalované vrácení zálohy poskytnuté na smlouvu budoucí na koupi bytu, k níž posléze sešlo, z titulu bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák. Smlouva je připojena k žalobě, řídí se právem České republiky, a výslovně odkazuje na příslušná ustanovení občanského zákoníku. Nejde o obchodní závazkový vztah dle části třetí obchodního zákoníku, a proto již jen z toho důvodu se v posuzovaném případě neuplatní věcná příslušnost soudu dle § 9 odst. 3 písm. r) o.s.ř."
5. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka s rozhodnutím vrchního soudu nesouhlasí a namítá, že fakticky postrádá odůvodnění.
Hodnocení Ústavního soudu
6. Ústavní soud se již zabýval mnoha shodnými ústavními stížnostmi stěžovatelky v jiných řízeních a odmítl je jako zjevně neopodstatněné (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 3444/12 ze dne 3. 12. 2013, usnesení sp. zn. III. ÚS 3837/12 ze dne 12. 9. 2013, usnesení sp. zn. II. ÚS 4101/12 ze dne 27. 6. 2013 a další). Ústavní soud nemá důvod se od těchto svých rozhodnutí nyní odchylovat a pro stručnost lze odkázat na jejich odůvodnění
7. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2014
Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu