I. ÚS 420/06

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Stěžovatelé podáním ze dne 8.6.2006, posléze doplněným prostřednictvím právní zástupkyně, napadli v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, jimiž bylo rozhodováno o jejich povinnosti vyklidit specifikované nemovitosti, přičemž tvrdili, že těmito rozhodnutími byla porušena jejich základní práva chráněná v čl. 12 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2. Z předložených podkladů, jakož i ze spisu Okresního soudu v Děčíně, sp.zn. 17 C 17/2000, Ústavní soud zjistil, že ve sporu o vyklizení nemovitosti, v němž stěžovatelé vystupovali na straně žalované, byl posledním rozhodnutím rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2006, č.j. 26 Cdo 2146/2005-232, který byl právní zástupkyni stěžovatelů doručen dne 26.4.2006. Stěžovatelé proti tomuto rozsudku sepsali podání označené jako "ústavní stížnost" a toto podání odeslali na adresu Okresního soudu v Děčíně, jemuž bylo doručeno 13.6.2006. Okresní soud kopii podání založil do spisu a jeho originál odeslal dne 4.7.2006 na adresu [adresa] .7.2006.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo dovolání, přičemž rozhodnutí o něm bylo stěžovatelům (jejich právní zástupkyni doručeno dne 26.4. 2006; tento den byl rozhodný pro počátek běhu lhůty k podání stížnosti. Ústavní soud není součástí systému obecných soudů; jeho posláním je kontrola ústavnosti a řízení před ním je řízením odděleným od řízení před obecnými soudy (případně před orgány veřejné správy), pročež zachování příslušných lhůt (např. podle § 72 zákona o Ústavním soudu) je dáno pouze podáním návrhu Ústavnímu soudu. Z tohoto důvodu podání ústavní stížnosti jinému soudu než Ústavnímu soud nemá za následek zahájení řízení. V posuzované věci tak bylo podání stěžovatelů doručeno Ústavnímu soudu až po zákonem stanovené lhůtě.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2006

Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj