Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelky J. B., zastoupené Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem [adresa] o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2012 sp. zn. 19 Co 232/2012, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného usnesení s tím, že se potvrzením rozhodnutí soudu I. stupně o zastavení řízení cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že svou žalobou uplatnila nárok na náhradu škody vzniklé jí tím, že jako oprávněné osobě podle zákona č. 229/1991 Sb. jí byly uplatněné nemovitosti vydány znehodnocené, přičemž toto znehodnocení zavinila povinná, která porušila svou povinnost stanovenou jí v § 5 odst. 3 citovaného zákona o půdě. Poněvadž uplatněný nárok je nárokem vyplývajícím z tohoto zákona, pak dle svého přesvědčení nebyla povinna hradit soudní poplatek z uplatněné částky 1 500 000,- Kč, poněvadž jde o nárok, na který se vztahuje osvobození od soudních poplatků a soud I. stupně pak nebyl oprávněn řízení zastavit z důvodů jeho nezaplacení. Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 podala odvolání, soud II. stupně však jeho rozhodnutí potvrdil.
Ústavní stížnost je oprávněná podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal v souladu s § 212 a 212a odst. 6 občanského soudního řádu rozhodnutí soudu I. stupně, jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku částkou 75 000,- Kč zastaveno řízení o její žalobě na náhradu škody ve výši 1 500 000,- Kč, a opodstatněně je potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí pak shodně se soudem I. stupně a s poukazem na § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb. vyložil, proč se na žalobu stěžovatelky o náhradu škody nevztahuje osvobození od placení soudních poplatků, když jde o nárok dle ustanovení občanského zákoníku a nikoliv nárok vyplývající přímo z restitučních předpisů, tj. ze zákona č. 229/1991 Sb., a proč, pokud soudní poplatek žalobkyně neuhradila, soud I. stupně důvodně řízení zastavil. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2012
Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu