Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost3× citováno

Spisová značka

I. ÚS 4268/18

Téma · generováno AINáklady exekuce a bagatelní ústavní stížnost

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 12. 3. 2019Zpravodaj: Lichovník TomášTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2019:1.US.4268.18.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS OstravaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 26. 12. 2018Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věciSenát: Davida Uhlíře (předseda), Tomáše Lichovníka

Shrnutí · generováno AI

Soudní exekutor nesouhlasil s tím, že mu po zastavení exekuce nebyly přiznány náklady exekuce. Ústavní soud stížnost odmítl, protože šlo o bagatelní částku a rozhodnutí krajského soudu nepovažoval za zcela extrémní. Nezabýval se proto meritorně výkladem odměny exekutora.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí o nákladech exekuce v bagatelní výši je zpravidla zjevně neopodstatněná, nejde-li o zcela extrémní rozhodnutí. Ústavní soud není další instancí obecné justice a zasahuje do výkladu a použití podústavního práva jen při kvalifikované vadě porušující ústavnost. Návrh proto odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud přitom ve své rozhodovací praxi dal opakovaně najevo, že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však napadené rozhodnutí považovat nelze, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
    Zobrazit v textu
  • Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Mgr. M. T., Exekutorský úřad Plzeň - město, zastoupeného Mgr. Renatou V. T., advokátkou se sídlem [adresa] Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 30. 10. 2018, č. j. 40 Co 471/2018-61, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavnímu soudu byl dne 26. 12. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2018, č. j. 51 Nc 5805/2009-29, byla zastavena exekuce vedená oprávněným Sigma Consulting s.r.o. proti povinnému R. P.. Dále bylo rozhodnuto tak, že soudní exekutor (stěžovatel) nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žádný účastník nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Proti nákladovému výroku shora citovaného usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání, kterým bylo rozhodnuto, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce. V rámci exekučního řízení byla stěžovatelem vymožena částka v celkové výši 28.238 Kč, z čehož 19.768 Kč bylo vyplaceno oprávněnému a na náklady exekuce bylo na základě pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce zaúčtováno 8.479 Kč. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že jeho pověření k provedení exekuce sice zaniklo usnesením exekučního soudu o zastavení exekuce, nicméně krajský soud v souvislosti s náklady exekuce zcela opomenul ustanovení § 11 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Podle něj zanikne-li pověření exekutora k provedení exekuce rozhodnutím soudu o vyloučení exekutora nebo o zastavení exekuce anebo o pověření jiného exekutora provedením exekuce, činí odměna exekutora, jehož pověření zaniklo, 3.000 Kč. Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení mimo jiné uvedl, že žádný z účastníků zastavení exekuce procesně nezavinil a že oprávněný v době podání návrhu důvodně vycházel z existence vykonatelného rozhodčího nálezu. Podle stěžovatele nelze na něm spravedlivě požadovat, aby v obdobných případech sám nesl tíhu nákladů exekuce. Krajský soud zcela přehlédl, že oprávněný i po 11. 5. 2011, tedy po okamžiku, kdy mohl dospět k úsudku o neplatnosti rozhodčí doložky, pokračoval dalších sedm let v exekuci. Odvolací soud podle stěžovatele řádně neodůvodnil, proč by náklady řízení měl nést exekutor. Ústavní stížností napadeným usnesením mělo být zasaženo do základních práv stěžovatele garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Ústavní soud konstatuje, že obdobnou ústavní stížností téhož stěžovatele se v minulosti již zabýval pod sp. zn. III. ÚS 3063/18, kde dospěl k závěru, že se stěžovatel domáhá úhrady tzv. bagatelní částky. Ústavní soud přitom ve své rozhodovací praxi dal opakovaně najevo, že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však napadené rozhodnutí považovat nelze, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2019

David Uhlíř v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací