Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele J. T., zastoupeného JUDr. P. Š., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 1998, čj. 22 Ca 357/97 - 30,
takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 5. 10. 1998, označeným jako ústavní stížnost.
Stěžovatel napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 1998, čj. 22 Ca 357/97 - 30, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 9. 5. 1997, čj. FŘ 416/130/97. Dovozuje, že rozhodnutím tohoto soudu bylo porušeno jeho ústavní právo podle čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a navrhuje, aby dotčené rozhodnutí soudu i předchozí rozhodnutí správních úřadů byla zrušena.Zároveň stěžovatel navrhuje zrušení § 2 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda jsou dány podmínky pro její uplatnění podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 72 odst. 2 citovaného zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; lhůta je zachována pokud byl návrh podán k poštovní přepravě v poslední den lhůty (lhůta procesní).
V daném případě Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 7. 8. 1998. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula dnem 5. 10. 1998, avšak ústavní stížnost byla osobně předána do podatelny Ústavního soudu až dne 6. 10. 1998. Z toho plyne, že lhůta k podání ústavní stížnosti, jak uvedeno výše, nebyla dodržena.
Ústavní soud proto musel dospět k závěru, že ústavní stížnost byla podána opožděně. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, Ústavní soud se nezabýval návrhem na zrušení ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, protože takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti, spolu s níž byl Ústavnímu soudu podán.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 1999 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu