I. ÚS 428/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. A. B., proti rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy, odboru vnitřní správy, ze dne 2. 10. 1997, č.j. OVS 1684/ 1997/Pa, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 25. 3. 1997 podání K. B. (dcery stěžovatele), jímž se na ústavní soud obrátila se stížností proti blíže neoznačenému sdělení Obvodního úřadu Prahy 10 o tom, že není státní občankou České republiky a že jí proto nebude vydáno ani osvědčení o státním občanství ČR. Protože ústavní soud shledal, že toto podání zjevně nemohlo být pokládáno za návrh na zahájení řízení, bylo dne 21. 4. odloženo (sp. zn. I. ÚS 110/97). Stěžovatel ve dvou podáních ze dne 28. 7. 1998 a 19. 9. 1998, jež lze považovat - vzhledem k jejich obsahu - za ústavní stížnost, Ústavnímu soudu sdělil, že K. B. podala dne 2. 2. 1998 Ústavnímu soudu stížnost proti "rozhodnutí PhDr. I. O. z Magistrátu hlavního města Prahy", že na toto podání ústavní soud dosud nereagoval a že proto žádá "o projednání případu" své dcery a o "zrušení protiústavního rozhodnutí Odboru vnitřní správy Magistrátu hl. města Prahy" č.j. OVS 1684/1997/Pa ze dne 2. 10. 1997. 1
I. ÚS 428/98 Z obsahu spisu plyne, že tímto rozhodnutím Magistrát hlavního města Prahy, odbor vnitřní správy, zamítl odvolání K. B. a potvrdil rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha 10 - občanskoprávního odboru ze dne 5. 6. 1997, č.j. 186/97, jímž nebylo vyhověno žádosti K. B. o vydání osvědčení o státním občanství České republiky. V souzené věci soudce zpravodaj v první řadě posuzoval, zda je stěžovatel aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. V daném případě je však zřejmé, že účastníkem předmětného řízení nebyl sám stěžovatel, nýbrž toliko jeho dcera, což ostatně stěžovatel také sám uvádí. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že o stížnosti K. B. ze dne 2. 2. 1998, na niž stěžovatel poukazuje, se vede u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 446/98 samostatné řízení.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. října 1998 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj