Ústavní soud rozhodl dne 15. března 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti (údajně) R. S., zastoupeného Mgr. Ing. P. K., advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. 28 Cdo 1417/2009, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2008 sp. zn. 56 Co 294/2007 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 4. 2007 sp. zn. 10 C 106/92, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Proti svrchu uvedeným rozhodnutím podal údajně stěžovatel ústavní stížnost, k níž však nebyla přiložená plná moc udělená advokátovi pro podání ústavní stížnosti a zastupování v řízení před Ústavním soudem. Proto Ústavní soud vyzval stěžovatele dopisem ze dne 18. 2. 2010 k odstranění vad ústavní stížnosti a především k předložení plné moci, která by osvědčila právní zastoupení svrchu označeným advokátem. Dopis určený do vlastních rukou se však Ústavnímu soudu vrátil dne 4. 3. 2010 jako nedoručitelný. Nato dne 2. 3. 2010 se Ústavní soud obrátil na shora uvedeného advokáta, o němž bylo tvrzeno, že byl pověřen právním zastoupením v řízení před Ústavním soudem, a byla mu zaslána kopie výzvy k odstranění vad. Tento dopis byl shora uvedenému advokátovi doručen dne 4. 3. 2010. Dne 12. 3. 2010 obdržel Ústavní soud od advokáta odpověď na svůj dopis, a to elektronickou cestou. V tomto podání je uvedeno, že se advokátovi nepodařilo kontaktovat klienta, tj. tvrzeného stěžovatele. Dále je zde uvedeno, že "ústavní stížnost byla podána z opatrnosti s ohledem na běh lhůt, když se pan S. nijak neozval".
Ze shora uvedeného je zřejmé, že advokát podal ústavní stížnost, aniž by k tomuto úkonu byl zmocněn svým někdejším klientem, údajným stěžovatelem. Jde tedy o ústavní stížnost podanou z vůle advokáta samotného, a proto je třeba návrh posoudit jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť účastníkem řízení před obecnými soudy byl údajný stěžovatel nikoli Mgr. Ing. P. K.. Za dané situace nebylo po samotném stěžovateli dále pátráno, neboť v otevřené lhůtě ústavní stížnost nepodal a došlý návrh je třeba posoudit, resp. odmítnout, podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2010
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj