Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti navrhovatele L. R., takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se ve svém podáním ze dne 23. 1. 1999, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 26. 1. 1999, domáhal přezkoumání rozsudků okresního a krajského soudu, jimiž byl odsouzen za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 let.
Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Navrhovatel neuvedl, které jeho základní právo nebo svoboda byly porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), nebylo z něho patrno, čeho se navrhovatel domáhá, ani v něm nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává (§ 34 odst. 1 cit. zák.). Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 cit. zák) a navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 cit. zák.).
Na základě shora uvedených skutečností byl navrhovatel přípisem ze dne 8. 2. 1999 vyzván Ústavním soudem, aby svoje podání uvedl do souladu se zákonnými požadavky a současně mu byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 20 dnů ode dne doručení výzvy navrhovateli.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě nedostatky návrhu neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 17. března 1999
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu