I. ÚS 430/99

Odůvodnění

V ústavní stížnosti napadl stěžovatel ve výroku uvedená rozhodnutí, jimiž mu byl podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, ve znění pozdějších předpisů, zakázán pobyt na území České republiky do 30. 4. 1998. Zákaz pobytu byl - dle názoru stěžovatele - uložen v souvislosti se spácháním přestupku v silničním provozu podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, pro porušení vyhlášky Federálního ministerstva vnitra č. 99/1999 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích. Tímto přestupkem bylo stání na křižovatce a stěžovateli byla ve správním řízení uložena pokuta ve výši 500 Kč.

Ústavní soud je nucen po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti konstatovat, že je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Napadené rozhodnutí je rozhodnutím správního orgánu a jako takové podléhá přezkoumání ve správním soudnictví (část pátá občanského soudního řádu). Podle § 244 občanského soudního řádu ve správním soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob nebo opravných prostředků zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí správního orgánu, aniž jí předcházelo přezkoumání tohoto rozhodnutí soudem, nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji usnesením mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 28. prosince 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu