Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatelky T. R., bez právního zastoupení, proti "rozsudk[u] Okresního soudu ve Frýdku-Místku s č.j.: 15 C 149/2005-260 (první 15 C 149/2005-129), [a proti rozsudku] Krajského soudu v Ostravě s č.j.: 15 Co 503/2010-426" takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 9. 11 2012 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jež Ústavní soud posoudil jako ústavní stížnost, která nesplňovala náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon Ústavním soudu"). Splněna nebyla ani podmínka povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. V ústavní stížnosti stěžovatelka současně požádala Ústavní soud o prodloužení lhůty "k právnímu doplnění" této ústavní stížnosti.
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není. Dle ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatelka však ani tuto povinnost nesplnila. Stejně tak ústavní stížnost neobsahuje žádnou argumentaci (tím méně ústavněprávní).
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka se již několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem jakož i dalšími vadami ústavní stížnosti. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidované pod sp. zn. II. ÚS 3588/10, dostupné na http://nalus.usoud.cz/). Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatelka byla v nedávné době obeznámena s podmínkou povinného advokátního zastoupení a s dalšími zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. Bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby její další ústavní stížnosti již přinejmenším vadu, spočívající zejména v nedostatku advokátního zastoupení, neobsahovaly.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty nevyhověl.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2012
Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj