Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele T. V., zastoupeného Mgr. M. N., o příkazu Krajskému soudu v Ústí nad Labem nepokračovat v dalších průtazích v řízení vedeném na základě obžaloby Krajského státního zástupce v Ústí nad Labem podané dne 31. 1. 2000, čj. 4 Kzv 2/96 - 281,
takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
V návrhu ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 13. 7. 2001, se stěžovatel domáhá vydání nálezu, jímž by bylo přikázáno Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby nepokračoval v dalších průtazích v řízení vedeném na základě obžaloby Krajského státního zástupce v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2000, čj. 4 KZv 2/96 - 281.
Stěžovatel je toho názoru, že orgány činné v trestním řízení vedeném proti jeho osobě jako orgány veřejné moci, svými neodůvodněnými průtahy v řízení porušily jeho ústavně zaručené právo podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Na podporu svých tvrzení stěžovatel uvádí, že od podání obžaloby v roce 2000 nebyl za posledních 16 měsíců v jeho věci učiněn žádný úkon. Uvádí, že již přes pět let čelí trestnímu stíhání. Po přezkoumání návrhu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Napadá-li tedy ústavní stížnost průtahy v trestním řízení způsobené orgány činnými v trestním řízení, resp. Krajským soudem v Ústí nad Labem, je třeba poukázat na ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel v daném případě neprokázal, že by využil svého práva k podání stížnosti na postup soudu ohledně průtahů v řízení na orgány státní správy soudů. Vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k úloze Ústavního soudu rozhodovat jen takové případy, kdy se ochrany práv a svobod již nelze domáhat jiným zákonným způsobem, nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu