Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů R. P., L. P., J.H. a A. H., všech zastoupených Mgr. T. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 10 Co 837/99,
takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 23. 6. 2000.
Ve včas podané stížnosti napadli shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, směřující do výroku V., kterým byl mimo jiné změněn rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 5. 1999, čj. 6 C 5/97 - 182, a to tak, že místo původně žalobcům přiznaných nákladů řízení ve výši Kč 150 000,-- bylo rozhodnuto tak, že náklady řízení před soudem prvního a druhého stupně se žádnému z účastníků nepřiznávají. Stěžovatelé mají za to, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení občanského soudního řádu, když při rozhodování o možnosti aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. odvolací soud přihlédl toliko k okolnosti, že stěžovatelé nepřijali v průběhu řízení od žalované strany částku Kč 33 735,-- aniž by jakkoli uvažoval a hodnotil nezákonný postup žalované strany. Nerespektováním ustanovení § 18 o. s. ř. o rovnosti účastníků řízení byla dle stěžovatelů porušena jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR.
Ústavní soud musí nejprve konstatovat, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nevykonává přezkumné pravomoci, a to za předpokladu, že napadeným rozhodnutím soudu nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni Ústavní soud zjistil, že odvolací soud podle § 212 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které mu předcházelo, a po zhodnocení všech provedených důkazů a zároveň po doplnění důkazního řízení podle § 213 odst. 2 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobců - stěžovatelů - je důvodné zčásti a odvolání žalované strany - města Plánice - důvodné není. Odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 5. 1999, čj. 6 C 5/97 - 182, ve výroku, ve kterém žalovaná strana byla uznána povinnou zaplatit společně a nerozdílně žalobcům J. a A.H. na účelně vynaložených nákladech na instalaci rozvodu plynu v bytě částku Kč 57 476,10 do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku a tutéž částku zaplatit i R. a L. P., změnil tak, že žalované straně byla uložena povinnost zaplatit žalobcům J. a A. H. částku Kč 50 745,-- s 21% úrokem z částky Kč 16 991,-- ode dne 1. 1. 1997, stejně tak i žalobcům R. a L.P. Dále odvolací soud žalobu manželů H. a manželů P. co do částky Kč 6 673,-- zamítl. Náklady řízení před soudem prvního a druhého stupně Krajský soud v Plzni žádnému z účastníků nepřiznal a žalované straně krajský soud uložil zaplatit náklady řízení placené státem ve výši Kč 1 105,-- na účet Krajského soudu v Plzni.
O nepřiznání nákladů řízení žádnému z účastníků odvolací soud rozhodl ve výroku V. napadeného rozsudku podle § 150 o. s. ř. s tím, že nemohl pominout postoj žalobců k projednávané problematice a jejich neochotu přijmout plnění nabízené žalovaným ve výši Kč 33 735,--, což se promítlo také do rozhodnutí o úrocích z prodlení, dále i to, že by se přiznání nákladů řízení žalobcům závažným způsobem dotklo majetkových poměrů žalované strany. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, za kterých soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat.
Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni dospěl k závěru, že odvolací soud postupoval v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy, upravené v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Svůj postup podle § 150 o. s. ř. při rozhodování o nepřiznání náhrady nákladů řízení krajský soud řádně odůvodnil, takže Ústavní soud neměl důvod učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek a rovnost účastníků v řízení. Současně je třeba zdůraznit, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních principů, jejich aplikace při řešení konkrétních případů (včetně použití ustanovení § 150 o. s. ř.), jsou především záležitostí obecného soudu. Vzhledem k tomu nelze ani z tohoto hlediska rovnosti účastníků v řízení před soudem napadenému rozsudku nic vytknout.
Z těchto důvodů musel Ústavní soud návrh ústavní stížnosti stěžovatelů považovat za zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2000 JUDr. Vladimír Paul předseda I. senátu Ústavního soudu