Plný text
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. září 2006 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. P. D., zastoupeného Mgr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2006, č. j. 28 Co 200/2006 - 39,
t a k t o :
Ústavní stížnost s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 19. 7. 2006 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť má zato, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod garantovaných ustanoveními čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 9 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Výše citovaným rozhodnutím odvolací soud změnil usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 8. 2004, č. j. Nc 2512/2004 - 21, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 8. 2005, č. j. Nc 2512/2004 - 36, tak, že povinná je povinna nahradit stěžovateli (jakožto soudnímu exekutorovi) náklady exekuce ve výši 2 470 Kč a oprávněnému k rukám jeho právního zástupce 2 000 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítal nesprávný a nedostatečný výklad ustanovení dotčených právních předpisů provedený odvolacím soudem, jakož i celkové nesprávné právní posouzení věci. V postupu odvolacího soudu spatřoval stěžovatel porušení svých základních práv a svobod zakotvených v ustanoveních čl. 9 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy.
Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. K tomu konstatuje, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k jejímu podání. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a není-li takového prostředku, ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§ 72 odst. 3, odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud si vyžádal ze spisu obecného soudu kopii doručenky stvrzující datum doručení napadeného usnesení stěžovateli, z níž zjistil (jakož i ze samotného tvrzení stěžovatele obsaženého v ústavní stížnosti), že ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu mu bylo doručeno dne 19. 5. 2006. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tedy stěžovateli začala plynout dnem 20. 5. 2006 a skončila dnem 18. 7. 2006. Pokud tedy stěžovatel, resp. jeho právní zástupce předal ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 19. 7. 2006, jak vyplývá z podacího razítka na obálce, je zřejmé, že zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula.
Vzhledem k výše uvedenému proto nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2006
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj