Odůvodnění
Navrhovatelka se svým návrhem domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, sp. zn. 29 Co 495/97. kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 16 C 149/92. Tímto rozsudkem byl zamítnut návrh navrhovatelky na vydání rozhodnutí o uložení povinnosti vydat nemovitosti v kat úz. F. Podnikem služeb města L., s. p.. v likvidaci. Dle názoru navrhovatelku rozhodnutími obecných soudů byla porušena její základní práva dle čl. 11 odst. l, 3 a čl. 12 odst. 3 Listinu základních práv a svobod.
Po přezkoumání návrhu dospěl ústavní soud k závěru, že návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 1
I. ÚS 446/97 Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec nabyl právní moci dne 25. 9. 1997, z poštovního razítka bylo zjištěno, že ústavní stížnost byla podána na poště dne 25. 11. 1997. Lhůta 60 dnů uplynula v neděli dne 23. 11. 1997, posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti tedy bylo pondělí dne 24. 11. 1997. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána na poštu až dne 25. 11. 1997 tedy den po uplynutí zákonem stanovené lhůty, zjistil Ústavní soud, že jsou splněni podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a proto nemohl jinak, než návrh odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. prosince 1997 JUDr. Vladimír Klokočka. DrSc.. soudce Ústavního soudu