Plný text
ÚS 453/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky A.P., zastoupené Mgr. J.M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1997, čj. 28 Ca 292/96 - 42, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 143/1947 Sb. a části ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb.,
t a k t o Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á O d ů v o d n ě n í
Stěžovatelka podala Ústavnímu soudu ústavní stížnost ze dne 28. 11. 1997 proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v J.H., okresního pozemkového úřadu, ze dne 5. 6. 1996, že stěžovatelka není vlastnicí nemovitostí v rozhodnutí označených. Současně s ústavní stížností podala stěžovatelka také návrh na zrušení právních předpisů uvedených v záhlaví tohoto usnesení. 1
ÚS 453/97
Stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku, protože se domnívá, že byla porušena její práva, zejména podle čl. 1, 3, 11 a 36 Listiny základních práv a svobod a dalších platných norem, týkajících se lidských práv a svobod. Přípisem ze dne 17. 6. 1998 pak stěžovatelka doplnila své podání dalšími důkazy. Zároveň požádala prostřednictvím svého právního zástupce, aby vzhledem k obtížím s doručováním písemností v souvislosti s jejím částečným pobytem mimo území České republiky, byly veškeré písemnosti, které jsou jí adresovány ze strany ústavního soudu, zasílány výhradně do rukou jejího právního zástupce.
Soudce zpravodaj nejprve zjišťoval, zda ústavní stížnost byla podána včas podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tj. ve lhůtě šedesáti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Zjistil, že napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze nabylo právní moci dnem 15. 8. 1997, takže uvedená lhůta uplynula dnem 14. 10. 1997, a musel proto konstatovat, že návrh ústavní stížnosti byl podán opožděně.
Stěžovatelka již ve svém podání namítala, že byla Městským soudem v Praze opakovaně informována o tom, že předmětný rozsudek dosud nenabyl právní moci, takže zmeškání této lhůty nelze počítat k tíži stěžovatelky a její ústavní stížnost je třeba považovat za přípustnou. Činila tak údajně v intervalu čtrnácti dnů a tyto informace si pak stěžovatelka nechávala městským soudem potvrdit, naposledy dne 13. 11. 1997, kdy bylo potvrzeno, že předmětný rozsudek nenabyl dosud právní moci. Údajně teprve při telefonickém dotazu dne 27. 11. 1997 bylo sděleno, že předmětný rozsudek nabyl právní moci již dne 15. 8. 1997.
Z předloženého rozsudku Městského soudu v Praze čj. 28 Ca 292/96 - 42, jakož i ze spisu tohoto soudu, soudce zpravodaj zjistil, že nese razítko tohoto soudu, podle něhož: "Toto rozhodnutí je právoplatné - vykonatelné dne 15. 8. 1997 - Městský 2
I. ÚS 453/97 soud v Praze". Nemohl_ však vyhovět návrhu stěžovatelky, aby ústavní stížnost byla pokládána za přípustnou, protože šedesátidenní lhůta od nabytí právní moci rozsudku je rozhodující podmínkou pro uplatnění ústavní stížnosti proti takovému rozsudku a právní moc je vyznačována státním orgánem - soudem podle skutečného stavu a nelze na ní ničeho měnit. Pokud by šlo o odpovědnost za nesprávný úřední postup, posuzují ho obecné soudy, Ústavnímu soudu takové rozhodnutí nepřísluší. Soudce zpravodaj musel proto dospět k závěru, že návrh ústavní stížnosti nebyl podán včas a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v, platném znění, návrh odmítl. Pokud jde o návrhy stěžovatelky na zrušení právních předpisů, jak jsou uvedeny v záhlaví tohoto usnesení a které uplatnila ve smyslu § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, spolu se svou ústavní stížností, musel soudce zpravodaj konstatovat, že takové návrhy sdílejí osud návrhu ústavní stížnosti. Pokud tedy byla ústavní stížnost odmítnuta, jak výše uvedeno, nemohl Ústavní soud o návrzích na zrušení právních předpisů již jednat. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 1998 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu