Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele3× citováno

Spisová značka

I. ÚS 466/23

Téma · generováno AIAktivní legitimace k ústavní stížnosti

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 8. 3. 2023Zpravodaj: Sládeček VladimírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2023:1.US.466.23.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - VS Praha SOUD - KS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 17. 2. 2023

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelka napadla zamítnutí návrhu na obnovu trestního řízení vedeného proti jejímu synovi a tvrdila porušení jeho práv. Ústavní soud stížnost odmítl, protože nenamítala zásah do vlastních práv stěžovatelky. Ústavní stížnost nelze podat na ochranu práv jiné osoby.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může podat jen osoba, která tvrdí zásah do vlastních základních práv nebo svobod. Osoba oprávněná podat návrh na obnovu trestního řízení podle § 280 odst. 3 trestního řádu není oprávněna ústavní stížností namítat porušení práv odsouzeného. Takový návrh se odmítne podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako podaný někým zjevně neoprávněným.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Tím však není naplněn výše uvedený zákonný předpoklad pro podání ústavní stížnosti obsažený v § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle kterého může ústavní stížnost podat osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 283/03 ).
    Zobrazit v textu
  • Jedná se o prostředek individuální právní ochrany a navrhovatel musí být napadeným zásahem orgánu veřejné moci sám postižen, tj. nemůže podat ústavní stížnost za někoho jiného (actio popularis - srov. ŠIMÍČEK, V. In: FILIP, J., HOLLÄNDER, P., ŠIMÍČEK, V. Zákon o Ústavním soudu. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 493.).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. B., zastoupené JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022 č. j. 8 To 81/2022-318 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2022 č. j. 5 Nt 551/2022-266, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byl zamítnut její návrh a návrh odsouzeného M. B. na povolení obnovy řízení, jež skončilo rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 2 T 44/2016 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 7 To 119/2016. Dále se domáhá zrušení označeného usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její stížnost a stížnost odsouzeného M. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze. Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do práv odsouzeného M. B. podle čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z výše uvedeného, jakož i z napadených rozhodnutí vyplývá, že trestní řízení, jehož obnovu stěžovatelka navrhovala, nebylo vedeno proti ní, nýbrž proti jejímu synovi M. B. Napadenými usneseními bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhů na povolení obnovy řízení, podaných jak stěžovatelkou jako osobou oprávněnou ve smyslu § 280 odst. 3 trestního řádu, tak jejím synem, odsouzeným M. B. Stěžovatelka své námitky směřuje primárně proti hodnocení důkazů provedených v rámci řízení o návrhu na povolení obnovy a rozporuje závěr trestních soudů, že nové důkazy nemohou odůvodnit jiné rozhodnutí o vině odsouzeného B. Nenamítá tedy, že by trestní soudy její opravné prostředky neprojednaly či v souvislosti s nimi jinak procesně pochybily (čímž by mohlo dojít k zásahu do jejích procesních práv). V ústavní stížnosti navíc výslovně uvádí, že napadenými rozhodnutími mělo dojít k zásahu do ústavně zaručených práv jejího syna (tedy nikoli do jejích vlastních práv). Tím však není naplněn výše uvedený zákonný předpoklad pro podání ústavní stížnosti obsažený v § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle kterého může ústavní stížnost podat osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 283/03). Ústavní soud odkazuje i na komentářovou literaturu, z níž vyplývá, že ústavní stížnost slouží k ochraně subjektivního veřejného práva navrhovatele. Jedná se o prostředek individuální právní ochrany a navrhovatel musí být napadeným zásahem orgánu veřejné moci sám postižen, tj. nemůže podat ústavní stížnost za někoho jiného (actio popularis - srov. ŠIMÍČEK, V. In: FILIP, J., HOLLÄNDER, P., ŠIMÍČEK, V. Zákon o Ústavním soudu. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 493.). Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2023

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací