Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelů 1) J. Š. a 2) V. Š., zastoupených Mgr. Ing. Janou Krupičkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. září 2012 č. j. 14 Co 505/2008-378, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označeného usnesení, kterým Krajský soud zrušil rozsudek soudu I. stupně, řízení zastavil, jim pak uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení vzniklé jim před Okresním soudem v Klatovech ve výši 28 400,- Kč a také před odvolacím a dovolacím soudem v částce 16 595,- Kč. Uvedli, že ústavní stížnost směřuje právě proti výrokům o nákladech řízení, jimiž se cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky. Poukázali na průběh řízení, ve kterém žalobci po nich žádali vyklizení označených nebytových prostor v domě č. p. [č.p.] a 620 v Klatovech III, na to, že tyto vyklidili, avšak soud při rozhodování o nákladech řízení použil § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu, což dle jejich přesvědčení je v rozporu s ustanoveními občanského soudního řádu o náhradě nákladů řízení - k vyklizení přistoupili na základě nesprávného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2008, které však nabylo právní moci a bylo vykonatelné, rozhodnutí pak Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatelé v ústavní stížnosti dovolávají, zjištěn nebyl. V předmětné věci byli žalobci domáhající se po žalovaných vyklizení nebytových prostor úspěšní jak před soudem I. stupně, tak i v odvolacím řízení, v němž soud dne 30. 10. 2008 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 5. 2008 o povinnosti žalovaných k vyklizení označených nebytových prostor. Tito dle předávacího protokolu dne 8. 1. 2009 nebytové prostory předali zástupci žalobců, kteří na základě toho pak vzali žalobu zpět podáním k Nejvyššímu soudu České republiky, u kterého žalovaní podali dovolání. Dovolací soud pro zpětvzetí žaloby (pro splnění žalované a uložené povinnosti žalovanými) rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, který v souladu s § 222a odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo, když také v souladu s § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu vyslovil povinnost žalovaných uhradit žalobcům náklady řízení vzniklé jim před soudy obou stupňů, jakož i před soudem dovolacím. Z obsahu tohoto rozhodnutí je nepochybné, že žalovaní splnili povinnost k vyklizení až po rozhodnutí soudu I. stupně a po právní moci rozsudku odvolacího soudu, jehož řízení vyvolané žalovanými bylo pro ně neúspěšné. Jestliže tito přesto podali dovolání k Nejvyššímu soudu, pak zavinili nejen náklady řízení, které žalobcům vznikly před soudem I. a II. stupně, ale také v souvislosti s jejich úkony k dovolacímu soudu. Z uvedených důvodů je proto jejich námitka uplatněná v ústavní stížnosti a směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení dle § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu zcela zjevně neopodstatněná. Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 17. ledna 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu