Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a soudců a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem [adresa] a, [PSČ obec], zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou společnosti Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem [adresa] proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 136 EC 774/2010, spolu s návrhem na zrušení § 3 odst. 1 bod 1., 2., 3. a 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení § 3 odst. 1 bod 1., 2., 3. a 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a návrh na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se odmítají.
Odůvodnění
I. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok v rozsudku obecného soudu, kterým byla v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení stěžovatelce přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 230 Kč. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem obecný soud přiznal stěžovatelce částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení. Obecný soud uvedl, že stěžovatelka v daném řízení byla úspěšná, proto má podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci však spatřoval okolnosti typické pro hromadně zpracované žaloby, kdy náklady na právní zastoupení nejsou účelně vynaloženými (s odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012). Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že soud rozhodl nepředvídatelně a v rozporu s právní úpravou a principem přiměřenosti.
II. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik stovek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na všechna předešlá rozhodnutí ve věci stěžovatelky, zvláště na nález sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, a dále na nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012. Stran eventuálního posouzení ústavních stížností stěžovatelky jako návrhů frivolních a patřičnými důsledky odkazuje Ústavní soud na svá předchozí usnesení sp. zn. I. ÚS 3321/12 ze dne 23. 10. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 3483/12 ze dne 23. 10. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 3533/12 ze dne 23. 10. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 3608/12 ze dne 23. 10. 2012 a další, která jsou stěžovatelce známa. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Návrh na zrušení § 3 odst. 1 bodu 1. až 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb. a § 202 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud odmítl z důvodů uvedených výše dle § 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2013
Ivana Janů, v.r. předsedkyně senátu