Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o návrhu stěžovatele P. Č., na zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. prosince 2014 č. j. 9 As 272/2014-13, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Návrhem ze dne 28. ledna 2015, doručeným Ústavnímu soudu dne 16. února 2015, představujícím - z obsahového hlediska - (zřejmě) ústavní stížnost, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. prosince 2014 č. j. 9 As 272/2014-13, a to z důvodu tvrzeného zásahu do jeho práva na přístup k soudu a na právní pomoc.
2. Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
3. Návrh stěžovatele není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků. Stěžovatel ve svém podání zejména nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu, není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z více než pěti set ústavních stížností, resp. desítek výzev Ústavního soudu k odstranění vad návrhu, včetně poučení o případných následcích neodstranění vytčených vad v jiných řízeních o ústavních stížnostech, je stěžovateli známo, jaké jsou formální požadavky spjaté s podáním návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti (ve smyslu § 30 odst. 1, § 72 odst. 1, 3, 5, 6, a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Ústavní soud opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích, neboť účelem výzvy k odstranění vad návrhu podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona, o Ústavním soudu, je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení pro konkrétní řízení postupem neefektivním a formalistickým.
5. V důsledku toho, že výzva k odstranění vad návrhu by postrádala z pohledu jejího účelu za této situace rozumný smysl, Ústavní soud v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2015 David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj