Odůvodnění
Stěžovatelé namítali porušení svých vlastnických práv v občanskoprávní věci a poukazovali na okolnost, že došlo k neoprávněnému zásahu do jejich základních lidských práv.
Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., stanoví.
Stěžovatelé neuvedli, které jejich základní právo nebo svoboda byly postupem soudu porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), z návrhu nebylo patrno, které konkrétní věci se týká, nebyly v něm označeny důkazy, jichž se stěžovatelé 1
I. ÚS 483/98 dovolávají, nebylo zřejmé, čeho se stěžovatelé domáhají a návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu stejnopisů (§ 34 cit. zák.). Z návrhu dále nebylo patrno, zda stěžovatelé dříve, než se obrátili na Ústavní soud, vyčerpali všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zák.), nebot' k návrhu nebyla přiložena kopie tohoto posledního prostředku (§ 72 odst. 4 cit. zák.), a konečně stěžovatelé nebyli zastoupeni advokátem na základě odpovídající plné moci, která by byla v souladu s platnou právní úpravou pro zastupování před Ústavním soudem (§ 30 cit. zák.).
Na základě uvedených skutečností soud stěžovatele o vadách návrhu vyrozuměl a stanovil jim lhůtu k jejich odstranění.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelé ve stanovené lhůtě nedostatky návrhu neodstranili, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst.1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 21. ledna 1999 Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu