Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., t. č. Věznice Břeclav, zastoupeného JUDr. Richardem Novákem, advokátem se sídlem [adresa] proti zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícím v postupu Krajského soudu v Brně při vyřizování návrhu stěžovatele na změnu trestu a ve sdělení ze dne 5. března 2026 v řízení vedeném pod sp. zn. 39 T 4/2024, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností stěžovatel brojí proti postupu Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), který nerozhodl meritorně o stěžovatelově návrhu na změnu trestu, s tvrzením, že tímto postupem došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a principu retroaktivity ve prospěch pachatele podle čl. 40 odst. 6 Listiny.
2. Stěžovatel byl v roce 2024 odsouzen pro trestný čin neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění do 31. 12. 2025 (dále jen "trestní zákoník") k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců. Dne 1. 1. 2026 nabyla účinnosti novela trestního zákoníku, která mimo jiné změnila úpravu trestných činů spojených s pěstováním konopí a vytvořila v § 283a nový trestný čin nedovolené výroby a jiné nakládání s konopím s mírnější trestní sazbou.
3. Stěžovatel po účinnosti této novely podal Krajskému soudu v Brně návrh, aby byl jeho trest poměrně snížen v souladu s novou právní úpravou. Krajský soud se však tímto návrhem stěžovatele nezabýval a meritorně o něm nerozhodl. Dne 5. 3. 2026 pak krajský soud sdělením informoval stěžovatele o tom, že vzhledem k nové právní úpravě i jeho žádosti přezkoumal správnost jemu uloženého trestu a dospěl k závěru, že není na místě rozhodnout o jeho nevykonání nebo poměrném snížení. Jednání stěžovatele totiž nepozbylo trestnosti, jak vyžaduje § 465 odst. 1 trestního řádu pro rozhodnutí o nevykonání trestu po změně právní úpravy. Současně krajský soud upozornil, že byl stěžovateli dne 2. 5. 2024 Městským soudem v Brně uložen souhrnný trest, kterým byl zrušen výrok o trestu, proti jehož výkonu stěžovatel nyní brojí. Proto ani o nevykonání či snížení trestu nemůže rozhodovat krajský soud.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud měl rozhodnout o snížení, případně zkrácení trestu odnětí svobody vlivem změny právní úpravy. Ta totiž, byť zachovala trestnost jednání, stanovila pro skutek stěžovatele mírnější trest, což by mělo být reflektováno. Opačný přístup je v rozporu s ústavním požadavkem aplikování pro pachatele výhodnější právní úpravy.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94).
7. Ústavní soud se před věcným posouzení námitek stěžovatele zabýval tím, zda bylo pro krajský soud vůbec procesně možné o návrhu stěžovatele rozhodovat. Dal přitom zapravdu krajskému soudu, že výrok o trestu, o jehož změnu stěžovatel usiluje, zanikl rozhodnutím Městského soudu v Brně při ukládání trestu souhrnného. I kdyby tak krajský soud chtěl stěžovateli vyhovět, nemůže tak učinit, neboť již není k rozhodnutí o nevykonání trestu nebo jeho snížení soudem příslušným - k tomu viz § 465 odst. 2 trestního řádu. Tyto závěry přitom reflektoval i stěžovatel, který po obdržení sdělení krajského soudu podal obdobný návrh Městskému soudu v Brně. Je tedy patrné, že tvrzení v ústavní stížnosti vůči krajskému soudu nemohou obstát, neboť krajský soud nemohl ve věci stěžovatele rozhodovat.
8. Z výše uvedeného proto vyplývá, že postupem krajského soudu nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele. Ústavní soud proto postupoval tak, že podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu