Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele S. T., zastoupeného Mgr. Vladimírem Pospíšilem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2012 sp. zn. 39 Co 361/2012, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení (v návrhu petitu chybně označeného), jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení exekuce dle rozhodčího nálezu rozhodce k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 8 151,47 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Uvedl, že k nařízení exekuce došlo na základě rozhodčího nálezu, který mu však nebyl řádně doručen na adresu jeho skutečného a oprávněnému známého pobytu, a proto dle jeho přesvědčení nemohl nabýt právní moci. Odvolací soud tuto skutečnost ignoroval, jeho námitkou se nezabýval, a tak jeho postup považuje za projev libovůle s absencí řádného odůvodnění, jakož i za postup v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byla nařízena exekuce (vůči povinnému, nyní stěžovateli) dle rozhodčího nálezu ze dne 27. 9. 2011 a s poukazem na učiněná zjištění i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR je opodstatněně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami povinného a přiléhavě vyložil, proč shledal, že exekuce byla nařízena na základě vykonatelného titulu a v souladu s § 36 a následujících exekučního řádu. Na toto vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2013
Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu