Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky Vysoké školy cestovního ruchu a teritoriálních studií v Praze, spol. s r. o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Lumírem Mondokem, advokátem se sídlem [adresa] adresa pro doručování [adresa] o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2012 č. j. 30 Co 371/2012-69, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku s tím, že dle jejího názoru rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod, zakotvených v čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázala na obsah smlouvy, dle níž byla žalobkyni poskytována v akademickém roce 2008/2009 výuka a podle které tato také uhradila za uvedenou dobu školné ve výši 48 000 Kč. I když jí byla na základě pravomocného rozhodnutí odebrána akreditace, soudy obou stupňů nezjistily řádně skutkový základ, s návrhem na doplnění dokazování se nevypořádaly a rozhodly nesprávně. Věc před soudem I. stupně nebyla řádně vedena a odvolacím soudem pak řádně přezkoumána, jejich rozsudky považuje také za rozhodnutí, která jsou v rozporu se zásadami dobrých mravů.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 48 000,- Kč s příslušenstvím (za škodu, která jí vznikla porušením povinnosti žalované zajistit jí studium) a s poukazem na Obvodním soudem pro Prahu 7 ve věci sp. zn. 10 C 37/2010-57 provedené a hodnocené důkazy, na obsah § 45, § 55 a § 86 zákona č. 111/1998 Sb., jakož i na znění ustanovení § 37 odst. 2, § 420 a § 575 odst. 1 občanského zákona je opodstatněně potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku se s námitkami stěžovatelky vyčerpávajícím způsobem vypořádal, a proto lze na toto odůvodnění v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu