I.ÚS 493/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele Z.Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 1996, sp. zn. 2 A 98/95, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v P, č. 280 706 015, ze dne 23. 10. 1995, o zamítnutí žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 217/1994 Sb.,
takto:
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 23. 12. 1997 domáhá nápravy ve věci neposkytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce podle zákona č. 217/1994 Sb. po svém otci J.Z., který zemřel na následky vyslýchání a týrání gestapem dne 12. 5. 1945. Stížnost směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 A 98/95, ze dne 16. září 1996, jímž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v této věci, č. 280 706 015, ze dne 23. 10. 1995.
Ze zprávy Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 1998 bylo zjištěno, že vydaný rozsudek nabyl právní moci dne 7. 10. 1996.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 A 98/95, ze dne 16. 9. 1996, ve věci stěžovatele Z.
I.ÚS 493/97 Z. nabyl právní moci dne 7. 10. 1996. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy skončila dne 5. 12. 1996. Ústavní stížnost však byla podána až dne 23. 12. 1997, tedy opožděně.
Proto Ústavní soud v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost odmítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 5. února 1998
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj