Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti Ing. J. K., zastoupeného JUDr. P. F., proti rozhodnutí kontrolní rady České advokátní komory ze dne 3. 5. 2001, čj. 869/2000, a o návrhu na zrušení ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Návrh na zrušení ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, předanou k poštovní přepravě dne 17. 9. 2003, vyjádřil stěžovatel nesouhlas se sdělením České advokátní komory ze dne 3. 5. 2001, čj. 869/2000, kterým byla odložena jeho stížnost na postup JUDr. K. Š., ke kterému mělo dojít v roce 1988, kdy jej zmíněný advokát zastupoval. V uvedeném sdělení Kontrolní rada ČAK konstatuje, že i kdyby bylo prokázáno, že vedení obhajoby advokátem JUDr. K. Š. poškodilo zájmy stěžovatele, kárný postih JUDr. K. Š. by nebyl možný z důvodu promlčení. Stěžovatel uvedl, že byl na svých právech a svobodách vlastně postižen dvakrát. Poprvé, v roce 1988, kdy mu byli poskytnuti obhájci, jejichž "právní pomoc" vedla k jeho hospitalizaci a léčení v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Podruhé byl postižen tím, že jeho stížnost na postup advokáta byla odmítnuta Kontrolní radou České advokátní komory. "Aby se tak již dále nedělo" stěžovatel zároveň navrhl zrušení § 33 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti podání stěžovatele a dospěl k závěru, že se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Ústavní soud není totiž oprávněn zasahovat do činnosti orgánů samosprávné moci, jakým je Česká advokátní komora, zřízená podle § 40 a násl. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Kontrolní rada České advokátní komory není orgánem veřejné moci. Napadá-li stěžovatel výsledek jejího šetření, nelze než jeho návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), protože se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Proto Ústavní soud nepovažoval za nutné zjišťovat, kdy bylo shora uvedené sdělení Kontrolní rady ČAK stěžovateli doručeno.
Shora uvedenou ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na zrušení § 33 odst. 2 zákona o advokacii. Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost stěžovatele splňuje podmínky pro odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, odmítl senát Ústavního soudu i návrh stěžovatele na zrušení § 33 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2004
JUDr. František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu