Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatele V. A., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, právně zastoupeného JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem, sídlem [adresa] proti zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v postupu Okresního soudu v Jihlavě, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud určil, že neumožněním osobní účasti stěžovatele na jednání konaném dne 9. 12. 2025 u Okresního soudu v Jihlavě ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 243/2025 bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Přípisem ze dne 8. 12. 2025 Okresní soud v Jihlavě (dále jen "okresní soud") informoval stěžovatele, že jeho žádosti o eskortu k zajištění jeho účasti na jednání dne 9. 12. 2025 nebylo vyhověno a nebyl shledán ani důvod k odročení jednání, neboť spojení s využitím videokonference se pokládá za obdobu fyzické přítomnosti v jednací síni (§ 102a občanského soudního řádu) a jako takové vyhovuje základnímu právu být přítomen při soudním jednání.
3. V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že projednání věci v jeho přítomnosti je základní procesní garancí. Ačkoliv moderní technologie, jako je videokonference, mohou být legitimním nástrojem pro zefektivnění justice, jejich použití nesmí degradovat ústavní podstatu práva na přítomnost u soudu. Pokud se stěžovatel výslovně domáhá osobní účasti, musí soudy jasně prokázat existenci závažných, opodstatněných důvodů veřejného zájmu, kterým by odepření tohoto práva proporcionálně odůvodnily. V posuzované věci okresní soud postupoval čistě mechanicky, bez řádného odůvodnění pouze neformálním přípisem rozhodl, aniž by logicky zdůvodnil podmínky a možnosti zajištění eskorty. Přístup okresního soudu svědčí o nepřípustné bagatelizaci práva na spravedlivý proces.
4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení, kladené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak není a ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně definitivně "uzavřena").
6. V nyní posuzovaném případě stěžovatel namítá, že k porušení jeho základních práv došlo neumožněním jeho osobní účasti na jednání okresního soudu. Tato potenciální vada však představuje důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 3 občanského soudního řádu, který se týká právě situací, kdy byla účastníkovi řízení v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Žaloba pro zmatečnost je tedy prostředkem k ochraně práv, který je stěžovatel povinen před podáním ústavní stížnosti vyčerpat (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Nadto Ústavní soud upozorňuje, že je mu z komunikace s okresním soudem známo, že příslušné řízení, kterého se týká posuzovaná ústavní stížnost, nebylo dosud skončeno. Stěžovatel tedy bude mít k dispozici i řádné a popř. další mimořádné opravné prostředky pro ochranu svých práv.
7. Vzhledem k výše uvedenému soudkyně zpravodajka ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítla [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2026
Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka