Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. F., 2) K. F., 3) R. K., 4) MUDr. J. K., 5) MUDr. E. - A. K., 6) A. L., 7) Mgr. T. L., 8) P. Š., 9) A. Š., 10) Ing. arch. J. V., 11) Ing. arch. I. V., zastoupených JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem [adresa] PSČ: 603 00, proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 5. 6. 2006, čj. OÚSŘ U 06/25704 - 16, a rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno střed ze dne 30. 3. 2006, čj. 060021419/UHNL/STU/003, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé svou ústavní stížností ze dne 24. 7. 2006, osobně podanou téhož dne, navrhli zrušení shora uvedených rozhodnutí Magistrátu města Brna a Úřadu městské části města Brna, Brno střed. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, str. 79. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížnost, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně subsidiarita ústavní stížnosti znamená požadavek vyčerpání všech procesních prostředků, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz ve výše zmíněném institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy ČR], tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům teprve poté, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Stěžovatelé svou ústavní stížností napadli rozhodnutí správních orgánů. Z jejich návrhu vyplývá, že se před podáním ústavní stížnosti neobrátili k ochraně svých práv na obecné soudy. Takovou možnost jim přitom dává ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se na obecný správní soud mohou obrátit s žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. V daném případě však stěžovatelé tuto možnost nevyužili a nevyčerpali tedy všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Tím jsou naplněny podmínky odmítnutí ústavní stížnosti soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2006
František Duchoň soudce Ústavního soudu