Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti O. S., a ing. A. D., zastoupenými JUDr. J. W., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21.6.2000, sp. zn. 15 Co 121/2000, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23.8.2000 domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21.6.2000, sp. zn. 15 Co 121/2000, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25.11.1999, č.j. 11 C 311/97-92, zamítající návrh stěžovatelů na vydání pozemku parc. č. [parcela] v kat. úz. D. Podle jejich názoru je napadený rozsudek v rozporu s čl. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatelé však v posuzované věci nepodali proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Plzni dovolání, jehož přípustnost byla založena na základě § 239 odst. 2 obč. soudního řádu, neboť - jak vyplývá z enunciátu i odůvodnění tohoto rozsudku - stěžovatelé požadovali, aby odvolací soud připustil dovolání, soud však jejich návrhu nevyhověl. Tímto procesním postupem si stěžovatelé vytvořili prostor pro podání dovolání, jinými slovy, získali možnost, aby "zásadní význam" napadeného rozhodnutí odvolacího soudu posoudil přímo dovolací soud. Stěžovatelé však svého práva nevyužili a tím nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 20.12.2000
JUDr. Ivana Janů soudce zpravodaj