Odůvodnění
Navrhovatel svým podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 17. 12. 1998, žádá Ústavní soud o prošetření postupu Vězeňské služby při vymáhání splátek za náklady výkonu trestu.
Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Navrhovatel neuvedl, které jeho základní právo nebo svoboda byly postupem soudu porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), nebylo z něho patrno, čeho se navrhovatel domáhá, ani v něm nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává (§ 34 odst. 1 cit. zák.). Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení
1
I. ÚS 528/98 (§ 34 odst. 2 cit. zák.), nebyla k němu připojena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zák.), a konečně navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 cit. zák.).
Na základě shora uvedených skutečností byl navrhovatel přípisem ze dne 6. 1. 1998 vyzván Ústavním soudem, aby výše uvedené nedostatky podání odstranil a současně mu byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 20 dnů ode dne doručení výzvy navrhovateli.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel sice ve stanovené lhůtě zaslal Ústavnímu soudu doplnění svého návrhu, avšak nedostatky návrhu neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 4. února 1999 prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu