ÚS 529/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.Š., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 9. 1999, sp. zn. 18 C 371/94, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 21 Co 139/2000, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 21 Co 139/2000, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel napadl podáním ze dne 31. 8. 2000, označeným jako "blanketní stížnost", výše uvedená rozhodnutí obecných soudů. Z tohoto podání, postrádajícího jakoukoli ústavněprávní argumentaci, nebylo jasně patrno, co stěžovatel sleduje, resp. čeho se domáhá. Návrh neměl ani další náležitosti, kladené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na ústavní stížnost. Ústavní soud proto stěžovatele podrobně o těchto náležitostech poučil a vyzval jej, aby ve stanovené lhůtě vytknuté nedostatky odstranil.
Doporučený dopis, obsahující uvedené poučení a výzvu, aby nedostatky svého návrhu odstranil ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení, převzal stěžovatel dle doručenky dne 11. 10. 2000. Zareagoval však až podáním (kterým vzal svůj návrh z 31. 8. 2000 zpět), jež bylo podáno k poštovní přepravě teprve dne 9. 11. 2000.
Jelikož stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, Ústavnímu soudu nezbylo, než jeho návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 16. listopadu 2000 Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu