Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, čj. 55 Co 315/2010 - 105, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 4. 2010, čj. 21 C 312/2009 - 72 , takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 2. 2011, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů. Ústavní stížnost si sepsal sám, nijak ji neodůvodnil a výslovně uvedl, že věc zatím nemůže projednat (pro nemoc) se svým advokátem, takže ji ve lhůtě jednoho měsíce od data jejího podání, tj. do 6. března 2011, doplní.
Za této situace soudce zpravodaj stěžovatele nevyzýval k odstranění vad jeho ústavní stížnosti, protože z jeho podání bylo zřejmé, že dobře ví, jaké náležitosti má splňovat a lhůtu k odstranění vad si stanovil sám. Jakákoli výzva v tomto směru by byla jen formálním aktem. Stěžovatel svou ústavní stížnost ve lhůtě, kterou si sám k odstranění jejích vad určil, tedy do 6. března 2011, nedoplnil, její vady neodstranil a neučinil tak ani týden poté. Ústavní stížnost tak nesplňuje podmínky jejího projednání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Za této situace nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. března 2011
František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu