Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele D., a. s., zastoupeného JUDr. T.S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. 11 Co 777/98,
takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svým návrhem napadá v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci výkonu rozhodnutí pro částku 104,-- Kč. Namítá, že uvedeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a navrhuje, aby napadený rozsudek byl Ústavním soudem zrušen. Po zjištění, že ve věci bylo podáno také dovolání, Ústavní soud vyčkal do rozhodnutí o dovolání. Dne 24. 9. 2001 pak obdržel rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 12. 1999, kterým bylo dovolání zamítnuto. Se znalostí těchto skutečností se Ústavní soud zabýval předloženou ústavní stížností. Soudce zpravodaj před meritorním posouzením věci nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě stěžovatel ústavní stížností napadl rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a vedle toho podal ve věci i dovolání, které bylo Nejvyšším soudem ČR shledáno přípustným, neboť bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolací řízení zastaveno. Dne 31. 8. 1999 Nejvyšší soud ČR usnesením dovolání zamítl. Jelikož v daném případě zákon dovolání výslovně připouští, nutno rozhodnutí o něm považovat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Jinak řečeno, ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu, je nutno považovat za předčasnou, neboť stěžovatel v době podání ústavní stížnosti z pohledu Ústavního soudu nevyčerpal všechny (procesní) prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu