ÚS 556/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Š. K., takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 18. 9. 2000 stěžovatelovo podání, označené jako "stížnost pro porušení zákona", ve kterém stěžovatel brojil proti postupu a rozhodnutím (které dostatečně nespecifikoval) Obvodního soudu pro Prahu 7, a Městského soudu v Praze, týkajícím se jeho trestní věci.
Z tohoto podání, postrádajícího jakoukoli ústavněprávní argumentaci, nebylo jasně patrno, co stěžovatel sleduje, resp. čeho se domáhá, a návrh neměl ani další formální a obsahové náležitosti, kladené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na ústavní stížnost (mj. stěžovatel nebyl zastoupen advokátem a ke stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje). Ústavní soud proto stěžovatele podrobně o těchto náležitostech poučil a vyzval jej, aby ve stanovené lhůtě vytknuté nedostatky odstranil.
Doporučený dopis, obsahující uvedené poučení a výzvu, aby nedostatky svého návrhu odstranil ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení, převzal stěžovatel dle doručenky dne 17. 10. 2000, do dnešního dne však vady jeho podání nebyly odstraněny.
Jelikož stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, Ústavnímu soudu nezbylo, než jeho návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 13. prosince 2000
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu