Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. Š., zastoupené Mgr. Zorou Fantovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2006, čj. 42 Co 77/2006 - 87, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 27. 10. 2005, čj. 16C 69/95 - 36, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížností ze dne 18. 8. 2006, k poštovní přepravě podanou téhož dne, navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku - Místku.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, tj. zabýval se jeho přípustností. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, nález č. 111, str. 79]. Podle uvedeného principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ). Ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu je sice z hlediska formálního pravomocné, ale není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelkou a žalobcem - Stavebním bytovým družstvem Frýdlant nad Ostravicí, protože před Krajským soudem v Ostravě dále pokračuje odvolací řízení v této věci. Z toho plyne, že stěžovatelka má stále zachovánu možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu řízení pokračujícího před obecnými soudy. Teprve v případě, kdy by - podle názoru stěžovatelky - konečné rozhodnutí ve věci narušilo její základní ústavně zaručená práva nebo svobody, mohla by se stěžovatelka domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se mohl zabývat meritem věci a odůvodněností ústavní stížnosti, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2006
František Duchoň soudce Ústavního soudu