Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 3. 2011, čj. 23 C 72/2006 - 209, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, čj. 28 Co 323/2011 - 224, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 24. 2. 2012 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatel navrhoval zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2008 více než 150 ústavních stížností, z nichž většina byla odmítnuta pro neodstranění vad, protože nebyl zastoupen advokátem. Z mnoha řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti povinného zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován.
Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v jeho případech předchozích. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2012
František Duchoň soudce Ústavního soudu