Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky V. L., zastoupené JUDr. J. J., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 1999, čj. 12 C 20/97 - 70,
takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 10. 11. 1999 stěžovatelka napadá usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 1999, čj. 12 C 20/97 - 70, kterým byl v řízení o zaplacení částky Kč 682 926,45 (z titulu úroků z prodlení za nezaplacení faktury za odběr zboží, ve kterém je žalobcem T., a. s., se sídlem v [adresa] ze dne 7. 10. 1999, aby žalobce byl uznán povinným zaplatit jí částku Kč 682 420,80 s příslušenstvím k samostatnému projednání a rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 97 odst. 2 o. s. ř. Stěžovatelka má za to, že napadeným usnesením Okresního soudu v Hradci Králové byly porušeny zásady spravedlivého procesu podle čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud zjistil z obsahu spisu sp. zn. 12 C 20/97 Okresního soudu v Hradci Králové a napadeného rozhodnutí ze dne 8. 10. 1999, které nabylo právní moci dne 18. 10. 1999, když podle poučení, které toto usnesení obsahuje, není proti němu přípustné odvolání s poukazem na ustanovení § 202 odst. 2 písm. a) o. s. ř., že v daném případě se jedná o usnesení, jímž se jen upravuje vedení řízení a které tudíž není konečným procesním prostředkem, které stěžovatelce zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Meritorně tedy ve věci samé (sp. zn. 12 C 20/97) a ve věci napadeným usnesením vyloučené k samostatnému projednání (sp. zn. 17 C 301/99) dosud rozhodnuto nebylo.
Ústavní soud tedy musel dospět k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu. Soudce zpravodaj byl proto nucen považovat předmětný návrh ústavní stížnosti za nepřípustný. Vzhledem k tomu návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2000 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu