Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. E. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Šedivým, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2005, č. j. 5 Afs 160/2004-81, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Finančního ředitelství v Českých Budějovicích jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 10. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 7. 2004, č. j. 10 Ca 71/2004-36 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Ústavní soud nejprve zkoumal přípustnost návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, str. 79]. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ústavním soudu").
Podle § 75 odst. 1 zákona o ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu není ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem. Soudní řízení ve věci vedené před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod zn. 10 Ca 71/2004 dále pokračuje. Z toho plyne, že stěžovatel má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, pokud by - podle názoru stěžovatele - konečné rozhodnutí ve věci narušilo jeho základní ústavně zaručená práva, mohl by se stěžovatel domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti a také k námitce podjatosti soudkyně Nejvyššího správního soudu, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2005
JUDr. Ivana Janů soudce zpravodaj