UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

Spisová značka

I. ÚS 606/26

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2026-03-13Zpravodaj: Wintr JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:1.US.606.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - MS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2026-03-05Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu)

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při přezkumu rozhodnutí o vyživovací povinnosti je Ústavní soud zdrženlivý, neboť posouzení výše výživného náleží především obecným soudům. Zasáhne jen při porušení základních práv, zejména pokud je rozhodnutí svévolné či nedostatečně odůvodněné; samotný nesouhlas s hodnocením příjmů a potřeb účastníků takový zásah neodůvodňuje. Ústavní stížnost byla podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti J. L., zastoupeného advokátem JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M., sídlem [adresa] Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2026 č. j. 53 Co 346/2025-408, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a I. P. a nezletilé [nezletilý], jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V řízení před obecnými soudy šlo o návrh matky na zvýšení výživného otce (stěžovatele) pro nezletilou dceru. Matka navrhovala zvýšení na 8 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2025, otec navrhoval zamítnutí návrhu, opatrovník navrhl zvýšení na 6 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 4 zvýšil výživné na 5 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2025. Městský soud v Praze k odvolání matky změnil rozsudek obvodního soudu tak, že výživné zvýšil na 6 000 Kč, a to už od 1. 6. 2025. Ve zbytku rozsudek obvodního soudu potvrdil.

2. Stěžovatel (otec) podal proti rozsudku městského soudu ústavní stížnost. Podle stěžovatele napadený rozsudek porušuje právo na spravedlivý proces, právo na rovnost a právo vlastnit majetek, zaručené v čl. 36 odst. 1, čl. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Městský soud podle stěžovatele rozhodl pouze na podkladě hypotetických a neúplných tvrzení. Vyšel pouze z potenciálních příjmů otce, nově nastavené výživné přesahuje doporučené výživné podle tabulek ministerstva spravedlnosti, nezohlednil zdravotní potíže stěžovatele a navíc neměl odvolání matky (vedlejší účastnice) vůbec projednat, neboť bylo podle stěžovatele neúplné a vadné.

3. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Usnesení o odmítnutí návrhu musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu).

4. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nepodal odvolání proti rozsudku obvodního soudu, směřuje jeho ústavní stížnost pouze proti rozsudku městského soudu v rozsahu, v jakém změnil rozsudek obvodního soudu - jde tedy pouze o navýšení výživného z 5 000 Kč na 6 000 Kč a posunutí počátku nové výše výživné o tři měsíce již na 1. 6. 2025.

5. Ústavní soud ustáleně zastává k přezkumu rozhodování ve věcech úpravy vyživovací povinnosti zdrženlivý postoj. Posuzování těchto otázek je především věcí obecných soudů, které mají v řízení odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje jen při porušení základních práv jednotlivce.

6. Takové porušení v posuzované věci neshledal. Městský soud v bodech 14 a 15 napadeného rozsudku vysvětlil, že změna poměrů na straně nezletilé nastala už od 1. 6. 2025, nejpozději k tomuto datu došlo také ke změně poměrů na straně matky a otce (stěžovatele). Zdůvodnil, že poměry matky jsou horší, než jak o nich uvažoval obvodní soud. Zároveň srozumitelně vysvětlil, jak uvažoval o poměrech otce, zejména pokud jde o jeho příjmy. Poukázal na nesrovnatelnost mezi tvrzenými výdaji otce a dokládanými příjmy. Stěžovatel v ústavní stížnosti s těmito závěry polemizuje - pomíjí však, že Ústavní soud není další přezkumnou instancí v rozhodování o výši výživného. Odůvodnění městského soudu nevykazuje prvky svévole, ani z něj nevyplývá porušení principu rovnosti, jak namítá stěžovatel.

7. Ústavní soud připomíná, že s ohledem na procesní vývoj případu nyní již nejde o to, zda mělo být výživné zvýšeno (jestli neměl být návrh zamítnut, jak navrhoval otec), ale zda mělo být výživné zvýšeno nikoliv na 5 000 Kč, ale na 6 000 Kč, a jestli mělo být zvýšeno už od června, nebo až od září. Ústavní soud na takovém rozhodnutí s ohledem na popsané odůvodnění městského soudu neshledává nic protiústavního.

8. Ústavní soud tak stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti. Ústavní soud o tomto návrhu samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl v relativně krátkém čase.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2026

Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací