Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. R., zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem, se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2002, sp. zn. 4 To 500/2002, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 7 Tdo 222/2003, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 11. 2005, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2002, sp. zn. 4 To 500/2002 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 7 Tdo 222/2003. Stěžovatel uvedl, že žádá, aby Ústavní soud přijal jeho podání a přezkoumal napadená usnesení i přes lhůty stanovené k podání ústavní stížnosti a skutečnost, že Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 3. 2003. Ústavní soud konstatuje, že dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost "podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení." Tato lhůta je propadná a nelze ji tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, stížnost bez jednání odmítne. Již z data rozhodnutí Nejvyššího soudu (12. 3. 2003), z data podání ústavní stížnosti (31. 10. 2005) a ze stěžovatelovy žádosti o projednání jeho podání bez ohledu na stanovené lhůty je patrno, že si je vědom toho, že ústavní stížnost byla podána opožděně. Dotazem na Okresní soud v Mostě Ústavní soud dále zjistil, že předmětné usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 27. 3. 2003. Protože ústavní stížnost nebyla podána včas a stěžovatelově žádosti o prominutí lhůty k podání ústavní stížnosti nelze vyhovět, nezbylo Ústavnímu soudu, než předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2006
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj