Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. J. M., zastoupené JUDr. Jarmilou Kolářovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012 č. j. 22 Cdo 1484/2011-121, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu. 2. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012 č. j. 22 Cdo 1484/2011-121 byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2010 č. j. 21 Co 66/2010-99 (v části potvrzující výrok I. rozhodnutí soudu prvního stupně o určení vlastnického práva stěžovatelky k pozemku parc. č. X v kat. úz. Horní Počernice, a v nákladovém výroku), jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 11. 2009 č. j. 60 C 244/2008-78 (ve výrocích I. a III.), a věc byla vrácena první obecné instanci k dalšímu řízení.
3. Ústavní soud se primárně zabýval tím, zda návrh stěžovatelky splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Ústavní stížnost je však nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. 4. V petitu ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušit rozsudek Nejvyššího soudu, kterým byla rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně (ve výroku I. a III.) zrušena, a věc byla vrácena první instanci k dalšímu řízení. Předmětné řízení o určení vlastnictví tedy vzhledem ke zrušujícímu výroku dovolacího soudu nadále probíhá, a stěžovatelka v něm může realizovat všechna svá práva, a to včetně podání opravného prostředku proti novému rozhodnutí a podání ústavní stížnosti proti novému konečnému rozhodnutí. Ústavní stížnost směřující proti zrušujícímu výroku rozsudku Nejvyššího soudu je proto podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 148/05, IV. ÚS 90/09). Důvody pro použití § 75 odst. 2 téhož právního předpisu shledány nebyly.
5. Z řečeného důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout. . Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2014
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj