Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)

Spisová značka

I. ÚS 62/99

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 17. 3. 1999Zpravodaj: Paul VladimírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:1999:1.US.62.99
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 3. 2. 1999Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky M. U., zastoupené Dr. K. M., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 3. 1998, sp. zn. 20 C 1190/94, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 30 Co 574/98,

takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrh stěžovatelky ze dne 30. 1. 1999 na zahájení řízení před Ústavním soudem, označený jako stížnost, daný k poštovní přepravě dne 2. 2. 1999, došel Ústavnímu soudu dne 3. 2. 1999. Stížností je napadán jak rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 3. 1998, sp. zn. 20 C 1190/94, tak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 30 Co 574/98, který je v daném případě posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a jak vyplývá z údajů stěžovatelky uvedených ve stížnosti, tento nabyl právní moci dne 2. 12. 1998.

Vycházeje z obsahu samotné stížnosti, dospěl Ústavní soud závěru, že v daném případě nebyla dodržena šedesátidenní lhůta, ve které lze podat ústavní stížnost a která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 výše citovaného zákona). Jestliže totiž právní moc napadeného rozsudku krajského soudu nastala dne 2. 12. 1998, jednalo se o poslední den, kdy rozsudek mohl být stěžovatelce či jejímu právnímu zástupci doručen. V takovémto případě šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti končila dnem 30. 1. 1999, kdy měla být podána na poštu k přepravě. Jestliže však byla podána až dne 2. 2. 1999, jedná se o stížnost podanou po lhůtě. Pokud by rozsudek krajského soudu byl doručen stěžovatelce dříve než dne 2. 2. 1998, opožděnost v podání stížnosti by pak byla ještě větší.

Dále bylo nutno konstatovat, že, jak výslovně z textu návrhu ústavní stížnosti vyplývá, stěžovatelka napadá pochybení při posouzení věci oběma soudy. Ústavní soud však nezasahuje do hodnocení případu soudem nebo soudy, pokud nedošlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Takové porušení však Ústavní soud nezjistil a ani stěžovatelka se takového porušení nedovolává a takový návrh ústavní stížnosti je třeba pokládat za nepřípustný ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) a písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 1999 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací