.
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) A. Š., 2) PhDr. P. Š., 3) ing. I. N., 4) V. Š., a 5) A. L., všech zastoupených JUDr. E. B., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 1999, čj. 27 Co 676/98 - 155, a rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 20. 10. 1997, čj. 5 C 107/92 - 103,
takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti ze dne 20. 12. 1999 napadli rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 1999, čj. 27 Co 676/98 - 155, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 20. 10. 1997, čj. 5 C 107/92 - 103, jímž byla zamítnuta žaloba žalobců - stěžovatelů, kterou se domáhali, aby žalovanému - státnímu podniku Středočeské energetické závody, Praha 1 - bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání hydroelektrárny čp. [č.p.] v B. s pozemky uvedenými v jeho výroku. Domáhají se jejich zrušení s tím, že jimi došlo k porušení článků 1 a 11 Listiny základních práv a svobod.
Z rozsudku Nejvyššího soud ČR ze dne 27. 3. 2001, čj. 28 Cdo 408/2000 - 194, který byl doručen právní zástupkyni stěžovatelů dne 24. 4. 2001, Ústavní soud zjistil, že o dovolání žalobců - stěžovatelů - a dalších dvou žalobkyň I. H. a B. B. rozhodl Nejvyšší soud ČR tak, že podle § 243b odst. 1, 5 o. s. ř., ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. zrušil oba rozsudky, a to jak Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 1999, tak Okresního soudu Praha - východ ze dne 20. 10. 1997 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ústavní soud, s ohledem na výše uvedený způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, v této věci musel dospět k závěru, že stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Soudce zpravodaj byl proto nucen považovat návrh ústavní stížnosti stěžovatelů ze dne 20. 12. 1999 za nepřípustný, a proto jej podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu