Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Králem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 11. 2009, čj. 28 Cdo 654/2009 - 396, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 3. 2010, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2008, čj. 13 Co 255/2008 - 355, a rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. 12. 2007, čj. 7 C 284/2005 - 323, a věc vrátil Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.
V souladu s ustanovením § 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se soudce zpravodaj nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti těchto orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, pokud byly, před podáním ústavní stížnosti, vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Stěžovatelem napadený rozsudek Nejvyššího soudu není konečným rozhodnutím ve věci, protože ta se, na základě zmíněného rozsudku, vrací zpět k Okresnímu soudu v Klatovech. Za této situace má stěžovatel znovu k dispozici celý proces před obecnými soudy, počínaje první instancí. Tato skutečnost činí jeho ústavní stížnost nepřípustnou, což je důvod pro její odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na tyto závěry soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2010
František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu