Ústavní soud České republiky rozhodl dne 16. října 2007 v senátu složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Jiřího Nykodýma a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) o návrzích stěžovatelky na náhradu nákladů řízení ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Komerční banka, a.s. se sídlem v [adresa] zastoupené JUDr. Jaroslavem Polanským, advokátem se sídlem v [adresa] směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006, č. j. 11 Ca 136/2006-77, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 5 Ca 124/2006, v níž bylo rozhodnuto nálezem ze dne 13. září 2007, takto:
Výrok
Náhrada nákladů se nepřiznává.
Odůvodnění
Stěžovatelka vznesla blíže neodůvodněné návrhy na přiznání nákladů v řízení před Ústavním soudem. Podle ust. § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), může Ústavní soud usnesením uložit některému z účastníků řízení (nebo vedlejšímu účastníkovi), aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Jde o postup zcela výjimečný, a v dané věci Ústavní soud neshledal podmínky pro jeho uplatnění, neboť ze zákona o Ústavního soudu plyne sankční koncepce uložení náhrady nákladů řízení (srov. nález sp. zn. II. ÚS 53/97 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, "Sb. n. u.", sv. 13, str. 195 a 201). Avšak Městský soud v Praze se pochybení nedopustil. Rozhodoval dle právního názoru Nejvyššího správního soudu, který účastníkem ani vedlejším účastníkem řízení nebyl (srov. podobně i věc sp. zn. IV. ÚS 445/04 in Sb. n. u., sv. 39, str. 209 a 214). Proto Ústavní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, za přiměřeného použití § 150 a §151 odst. 1 občanského soudního řádu ve spoj. s ust. § 63 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 16. října 2007
František Duchoň předseda senátu