Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení soudního exekutora JUDr. M. S. ze dne 4. 10. 2011, čj. 085 EX 1244/03 - 244, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2011, čj. 20 Co 492/2011 - 295, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, v němž vystupoval na straně povinného. Podle jeho názoru byla těmito rozhodnutími a postupem soudního exekutora JUDr. M. S., Okresního soudu v Semilech a Krajského soudu v Hradci Králové porušena jeho základní práva podle čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy ČR, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením vydal soudní exekutor dražební vyhlášku, v níž uvedl předmět dražby, výslednou cenu, výši nejnižšího podání, výši jistoty a způsob jejího zaplacení. Uvedl, že půjde o dražbu elektronickou a stanovil další podmínky jejího průběhu. Proti usnesení soudního exekutora podali odvolání stěžovatel, jeho bývalá manželka a Komerční banka, a. s., jako věřitel stěžovatele. Stěžovatel a jeho bývalá manželka své odvolání nezdůvodnili. Komerční banka, jako věřitel, namítala především, že výsledná cena je nízká. Krajský soud v Hradci Králové (dále též "krajský soud") dospěl k závěru, že podaná odvolání jsou nedůvodná a usnesení soudního exekutora potvrdil. Stěžovatel nesouhlasí s usnesením soudního exekutora a s usnesením krajského soudu. Namítá, že nebyl nikdy soudním exekutorem či soudem vyzván k odstranění vad svého odvolání, spočívajících v absenci odůvodnění. Zároveň v ústavní stížnosti sám uvedl, že své odvolání proti usnesení soudního exekutora neodůvodnil s konstatováním, že je odůvodní poté, až nahlédne do spisu, k čemuž však nedošlo. Stěžovatel dále tvrdí, že usnesení soudního exekutora neobsahuje řádné náležitosti a tvrdí, že krajský soud se měl těmito vadami usnesení soudního exekutora zabývat z úřední povinnosti.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud neustále judikuje, že není další přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví. Stěžovatel staví Ústavní soud právě do této role, když v ústavní stížnosti požaduje, aby Ústavní soud nahradil roli odvolacího soudu, neboť nestihl své odvolání odůvodnit. Po prostudování obsahu návrhu a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že k zásahu do práv, kterých se stěžovatel dovolává, ve zkoumané věci nedošlo. Z usnesení krajského soudu zřetelně vyplývá, že vzhledem k tomu, že stěžovatel své odvolání neodůvodnil, posoudil odvolání v rozsahu odvolacích námitek věřitele. Na tomto závěru krajského soudu nelze shledat nic protiústavního. Pod tvrzením o porušení základních práv stěžovatele se v dané věci skrývá snaha napravit to, co zameškal v odvolacím řízení. V řízení o ústavní stížnosti nelze dohánět to, co bylo zanedbáno v předcházejících stadiích řízení.
Pro výše uvedené byl návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 21. března 2012
Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu