Ústavní soud rozhodl dne 19. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky JUDr. M. K., zastoupené JUDr. Václavem Plachým, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. listopadu 2012 sp. zn. 33 Cdo 1765/2011, rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2009 sp. zn. 14 Cmo 18/2008 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. října 2004 sp. zn. 13 Cm 6/2002, ve znění opravného usnesení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 Ústavy České republiky. Poukázala na okolnosti, za nichž došlo ke koupi obchodního podílu společnosti KAVEX GROUP spol. s r. o. a v souvislosti s tím k dohodě o vyrovnání, na rozhodnutí soudů učiněná dle jejího přesvědčení bez řádného zjištění skutkového stavu věci a bez řádného hodnocení provedených důkazů, tj. její výpovědi a předložených listin. Proto proti rozsudku soudu II. stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích o jí uložené povinnosti zaplatit žalobcům částku 1 449 245,10 Kč s přísl. (žalobou bylo uplatněno 6 732 326,80 Kč), podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který je však odmítl. Postup soudů tak považuje za nezákonný, svévolný a protiústavní.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na znění § 237 odst. 1 písm. b) a c), § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu a na obsah dovolání toto opodstatněně odmítl jako nepřípustné, své rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Vrchní soud v Praze přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 212 a násl. občanského soudního řádu a po opětovném provedení důkazů listinami týkajícími se převodu předmětného obchodního podílu, dohody o narovnání a o postoupení pohledávek, dospěl k důvodnému závěru, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v souladu se skutkovým zjištěním, se zněním § 524 odst. 1, § 580 a § 585 odst. 1 občanského zákona a jeho rozsudek tak v napadeném vyhovujícím výroku i ve výroku o nákladech řízení jako správný potvrdil. V odůvodnění se soud II. stupně se všemi námitkami žalované, nyní stěžovatelky, obsáhle vypořádal, a proto na ně lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2013
Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu