Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Městské části Praha 9 se sídlem [adresa] Praha 9, zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 55 Co 12/2004, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 9. 2003, č.j. 51 C 12/2002-52, takto:
Výrok
Řízení se z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelka včas podanou ústavní stížností (poznámka: doplněnou podáním ze dne 23. 5. 2005) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 55 Co 12/2004, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 51 C 12/2002, namítá, že napadeným rozsudkem byl porušen čl. 11 odst. 1, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka byla žalována z titulu bezdůvodného obohacení ve sporu o zaplacení částky 506.096,- Kč s příslušenstvím, který vyvolal vedlejší účastník (jako žalobce) V. H. Zaplacení této částky se domáhal s tvrzením, že v prosinci 1997 uzavřel jako nájemce nemovitosti se stěžovatelkou jako pronajímatelkou dodatek č. 3 k nájemní smlouvě o nájmu nemovitostí č. p. [č.p.] a č. p. [č.p.] v ulici U Svobodárny v Praze 9 - Libni (poznámka: která byla později změněna dodatky č. 1 a č. 2), jímž bylo proti původnímu ujednání zvýšeno nájemné, jež stěžovatelce zaplatil. Vedlejší účastník však považuje tento dodatek za absolutně neplatný, neboť o něm rozhodoval pouze orgán rady Městské části Prahy 9 a podepsal jej starosta, aniž by o něm jednalo a rozhodovalo zastupitelstvo městské části.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména tvrdí, že napadeným rozsudkem porušil Městský soud v Praze její ústavní právo, zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny, podle kterého má každý právo vlastnit majetek a vlastnické právo má stejný zákonný obsah a ochranu. Odvolává se na ustanovení § 123 o. z., které vymezuje obsah vlastnického práva. Z něho vyplývají pro vlastníka tři základní práva, a to předmět vlastnictví držet, užívat a požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Polemizuje s právními závěry Městského soudu v Praze a dovozuje, že ujednání o výši nájmu není podstatnou náležitostí nájemní smlouvy; proto je zde dán prostor, aby rozhodnutí o takové otázce bylo obecní radou podle § 45 zákona č. 367/1990 Sb. přeneseno na starostu nebo na obecní úřad jako forma zabezpečení řešení ostatních činností obce, které nespadají do výlučné pravomoci zastupitelstva a nejsou jmenovitě uvedeny v § 45 písm. a) - o) zákona č. 367/1990 Sb. Tím, že Městský soud v Praze vyložil výše uvedená ustanovení zákona o obcích odlišně, porušil její právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny. V této souvislosti se odvolává na nález Ústavního soudu ČR z 28. 4. 1994, sp. zn. III. 114/93, z něhož dovozuje, že obsahem práva na řádný proces je posouzení práva v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Dopisem ze dne 14. 12. 2005 (doručeném Ústavnímu soudu dne 16. 12. 2005) právní zástupce stěžovatelky oznámil Ústavnímu soudu, že stěžovatelka bere tímto ústavní stížnost "v celém rozsahu zpět, neboť mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem došlo k uzavření dohody o narovnání, kterou stěžovatelka a vedlejší účastník narovnali veškerá vzájemná sporná práva a nároky". S ohledem na uvedené stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti zastavil. Proto Ústavní soud dle ustanovení § 77 za použití ustanovení § 54 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, řízení o ústavní stížnosti zastavil. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 21. prosince 2005 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu